„Proč mě nikdo nemiluje? Nejsem blázen, nejsem znetvořený, nejsem zlý, nejsem hlupák. Je to nepochopitelné!“ zoufá si Tolstoj. Nic naplat. Ať se snaží sebevíc zapadnout a ztotožnit se s lidmi okolo sebe, neustále si připadá odstrčený a sám.
„Ještě jsem nepoznal jediného člověka mravně stejně dobrého, jako jsem já,“ míní ruský spisovatel, myslitel a pedagog Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910). „A ani takového, který by uvěřil, že si ve svém životě nepamatuji případ, kdy bych nebyl zaujat dobrem a nebyl pro toto dobro připraven obětovat cokoliv.“ Tak proč jeho přednosti nikdo nevidí? Obhajobě ideálů, že nejdůležitější ze všeho je láska, že násilí plodí zase jenom násilí a že žádný člověk nemá právo manipulovat životem jiného člověka, zasvětí Tolstoj celý život. Své štěstí v něm ale hledá marně.