Sténání raněných se nese nemocnicí. Jak ráda by královna-vdova Alexandra těm ubožákům ulevila. „Už čtyřicet let kulhám – a podívejte,“ osloví skleslého vojáka s průstřelem nohy. S mrštností gymnastky přehodí svou chromou nožku přes opěradlo křesla…
Poprvé po dlouhé době se zraněný usměje. Královna-vdova Alexandra (1844–1925) je spokojená. Každý se v tom strašném konfliktu snaží pomoct, jak se dá. Britská královská rodina jde v první i druhé světové válce příkladem. Neuzavírá se ve zdech paláců, ale naopak vychází mezi lid, chce mu ulevit a povzbudit ho v těžkých chvílích. „Jen pracuji, je to moje povinnost,“ ohradil se král Jiří V. (1865–1936), když ho jeho syn Edward (1894–1972) pochválil, že dělá „dobrou propagandu“. Každý z královského rodu pojímá svou válečnou úlohu trochu jinak.