Ubožák, kterého věznila šlechta i nevlastní bratr. Římský král, jenž pro svou lenost přišel o trůn. Slaboch, který ve své zemi nezvládl ukočírovat sílící husitské hnutí. Opilec bez zájmu o vládnutí. To jsou nejčastější obrazy Václava IV. v historii. Pravdou je, že tento panovník byl mnohem, mnohem komplikovanější osobností!

Karel IV. (1316–1378) se pohodlně uvelebí na trůnu a na klín si vyzdvihne svého malého synka Václava (1361–1419). Společně si začínají listovat nádherně iluminovaným rukopisem, psaným latinsky. Secretum secretorum stojí na jeho prvním listě. „To znamená Tajemství tajemství,“ poučuje možná císař svého dědice. „Obsahuje něco užitečného téměř o všem,“ uvádí fiktivní dialog mezi filozofem Aristotelem a jeho žákem Alexandrem Makedonským ze 4. století př. n. l. stručná poznámka překladatele. Skutečně, kromě rad, jak dobře vládnout, se v rukopise nalézají texty o