Na Kleopatřině tváři se rýsují drobné vrásky. „Musíš pryč, není tu pro tebe bezpečno,“ naléhá na svého 17letého syna Caesariona. Pak zlostně praští rukou do stolu. Plány se jí začínají bortit jako domeček z karet. Fakt, že se její milenec Caesar ve své závěti ani slůvkem nezmínil o jejich synovi, celou věc jenom komplikuje.
Římské ulice jsou zaplněné lidmi. „Tamhle!“ křikne kdosi, načež se zpoza rohu vynoří početný průvod vojáků, nesoucích na ramenou obrovskou sochu zesnulé Kleopatry (69–30 př. n. l.). Vedle, s řetězy na nohou a rukou, kráčí její zajaté děti, desetiletá dvojčata Alexandr Hélios (40–29/25 př. n. l.) a Kleopatra Seléné (40 př. n. l.–6 n. l.). Šestiletého Ptolemaia Filadelfa (36–29 př. n. l.) drží Gaius Octavianus (63 př. n. l.–14. n. l.) kdo ví kde, nejstarší Caesarion (47–30 př. n. l.) je tou dobou už nejspíš mrtvý. Není to přitom tak dávno, co se všem čtyřem dětem…