Jako přikovaný sedí v lavici pražského kostela u svatého Havla Jan Milíč z Kroměříže. Hltá každičké slovo, které z úst vypouští německý kazatel Konrád Waldhauser. „Skvostné roucho boháčovo znamená pot chudých i krev žen, a to, co stojí drahocenný šat, by postačilo k výživě mnoha nuzáků,“ line se pod gotickou klenbou. Milíč sám ještě váhal, teď se však pevně rozhodl. Je podzim roku 1363.
Talentovaný Jan Milíč z Kroměříže (asi 1320/1325–1374), snad potomek kroměřížské měšťanské rodiny, působí od roku 1358 v kanceláři panovníka Karla IV. (1316–1378). Z obyčejného registrátora, zodpovědného za základní agendu úřadu, se vypracuje až na notáře. To svědčí o jeho inteligenci a vrozeném důvtipu. Vzdělání se mu totiž příliš nedostalo, spíš je samoukem. „Je neučený ve svatém písmu,“ vytknou mu později jeho odpůrci. Milíč se těší přízni královského kancléře Jana ze Středy (asi 1310–1380) i…