„Ta ženská musí z domu,“ hřímá princ Bernhard jednoho večera roku 1950. „Já ji tady už nechci, stále intrikuje, stále ti něco našeptává a v její věštecké schopnosti už vůbec nevěřím. Vždyť nám Marijke ani neuzdravila.“
Jeho choť, holandská královna Juliana (1909–2004), však zůstává neoblomná: „Greet tady zůstane, já se bez jejích rad již nemohu obejít.“ Trvá si na svém a dodává: „Však právě ty jsi ji k nám před dvěma lety přivedl…“ „Naši přátelé mi ji doporučili a já jim věřil,“ nedá se princ Bernhard (1911–2004). Ke své choti se uraženě otáčí zády a odchází. Snad tuto hádku neslyšeli dvořané a služebnictvo, doufá v duchu. Jistě už mezi nimi propukla šeptanda, že ta ženská sem přišla s jedním kufrem a královna je z ní paf. Možná si říkají: „My jí radíme a sloužíme tolik let a ona dává přednost nějaké nule z podhradí.“ Kdo je ona Greet Hofmansová (1894–1968), která zaujímá výsostné…