„Docela dobře bych mohl zaskočit v kostele, v chrámovém sboru,“ žertuje v pozdějším věku o svém vzdělání car Petr I. Veliký. Nikita Zotov, kterého mu v mládí přidělili za vychovatele, ho sice naučil číst a psát, ale mnohem více času věnoval výkladu církevních textů nebo náboženskému zpěvu a v neposlední řadě popíjení alkoholu. V zájmu tehdejšího Ruska totiž nebylo, aby se Petrovi dostalo většího vzdělání, a proto se za jeho učitele tak skvěle hodil tento vášnivý alkoholik.
Carevič Petr (1672–1725) je sice až třetí v nástupnictví na ruský trůn po svých dvou nevlastních bratrech, ale záhy je jasné, že to bude nejspíš on, kdo se ujme vlády. Starší sourozenec Fjodor (1661–1682) trpí tuberkulózou, mladší Ivan (1666–1696) je napůl slepý a v hlavě to nemá v pořádku. Když umírá jejich otec, car Alexej (1629–1676), usedá na trůn přece jen nemocný Fjodor. Osud mu však vyměřil příliš krátký čas…