Jejich příběh nevyhasíná, plápolají i tisíce let. Věčné plameny. Při ohnivém životě je udržují plyny. Přírodní svítí na Zemi už tisíce let, ty umělé se lidé naučí opečovávat až v 18. století také s pomocí plynů. Před tím musí držet u živlu čestnou stráž. Komu oheň uhasne, čeká ho smrt!
Jen co naši prapředci objeví oheň a ucítí vůni doutnajícího kouře, vědí, že tento živel bude jejich skvělým pomocníkem. Zahřívá je, svítí, dá se na něm opékat šťavnaté maso. Žhnoucí plameny proto nesmí vyhasnout. Aby se tak nestalo, drží u něj lidé neustálou stráž a podle potřeby přikládají dřevo, suché listí nebo trávu. V pravěku dokonce existují i sběrači těchto hořlavých surovin a zodpovídají za jejich kvalitu. Pokud nestačí donést dostatečné množství paliva nebo jej přiloží vlhké a oheň uhasne, jsou vykázáni z tlupy, v horších případech na ně čeká smrt.