V rodném Vracově jim říkali Šustříci. Schuster totiž v němčině znamená švec a tohle řemeslo se u nich dlouho dědilo z otce na syna. Až táta utekl ke dráze a mladý Josef se stal mistrem v oboru herectví.
K tatíčkovi a mamičce měl vždycky nádherný vztah. Nikdy o nich nemluvil jinak než s velikou úctou a hodiny, které dostali v roce 1930 jako svatební dar, mu ukazovaly čas do poslední chvíle. Říkal, že z nich cítí srdce svých rodičů.
Tak moc chtěl být mašinfíra
Táta to z vyučeného truhláře pílí dotáhl až na výpravčího, k němuž se leckterý adept na toto místo jezdíval roky učit. Ze začátku to vypadalo, že v jeho šlépějích půjde i syn Josef. „Když jsem za ním chodíval na dráhu, naučil jsem se přehazovat hradla a výhybky a bavilo mě to,“ přiznával budoucí herec.
„Jenže mně by se tenkrát líbilo být strojvedoucím,“ přiznal svou fascinaci tehdejšími parními lokomotivami. Jenže to by musel na…