Ty příběhy zná prakticky každý. Ať už je to ten o praotci Čechovi, který z hory Říp vidí zemi oplývající mlékem a strdím, nebo ten o kaskadérském kousku Horymíra, který se svým Šemíkem skočí z hradeb Vyšehradu. Stojí staré české pověsti na vodě, nebo mají v sobě uchován alespoň kousek pravdy?

I když se o těchto legendách zmiňují už dávní kronikáři, nesmazatelně je českému národu připomene český prozaik Alois Jirásek (1851–1930). Předlohou pro jeho Staré pověsti české mu je Hájkova kronika, Kosmova kronika, Dalimilova kronika i Staré letopisy české. Soubor pověstí od Praotce Čecha až po bitvu na Bílé hoře je poprvé vydán roku 1894. Kniha se následně dočká překladu do ruštiny, němčiny, bulharštiny, ale i mongolštiny či japonštiny. Jak moc si dávní kronikáři a Jirásek vymýšleli? EPOCHA Speciál je na stopě pravdy.