„Zločin století“, únos Lindberghova syna roku 1935, a „soudní proces století“ s O. J. Simpsonem v roce 1995 – přibližně tak se dá ohraničit zlatá éra polygrafu. O vině a nevině spolurozhoduje dodnes navzdory neustálé kritice, odsouzení papežem i obecnému přesvědčení, že detektor lži lze oklamat.
Lidský druh oplývá mimořádnou schopností udělovat světu řád a smysl, zároveň si ale uvědomuje, jak je v tomto ohledu jeho počínání nedostatečné. Mezi světovými válkami se konečně zdálo, že byl vynalezen přístroj, který dokáže odhalit čistou pravdu, oproštěnou od lidské omylnosti. Do konce století polygrafy usvědčily tisíce kriminálníků, odhalily špiony a nesmazatelně se vtiskly do popkultury. Za nejzajímavější atribut tohoto fenoménu ale znalci považují jejich schopnost pohybovat se na pomezí seriózní vědy a čiré fantazie. Jak se nechal slyšet americký psycholog David Lykken: „Detektoru lži…