V domech bohatých malostranských měšťanů bezostyšně rabují žoldnéřské oddíly. Na druhém břehu Vltavy zase pražská chátra ničí katolické kostely. Za vyplundrování metropole Českého království i Svaté říše římské je přitom do značné míry zodpovědný císař, ukrytý v komnatách Pražského hradu…

Příliš důvodů k radosti císař Svaté říše římské a český král Rudolf II. (1552–1612) opravdu nemá. Svému mocichtivému bratru Matyášovi (1557–1619) musí roku 1608 pod nátlakem přenechat vládu v Uhrách, na Moravě a v rakouských zemích. Zůstanou mu tak jen Čechy, Slezsko a Lužice. Mohl přitom dopadnout ještě hůř, kdyby se za něj nepostavili čeští stavové.
Jenže ti to udělají hlavně kvůli vlastnímu prospěchu. Za svou podporu si totiž vynutí vydání tzv. Rudolfova majestátu, listiny, kterou katolický panovník 9. července 1609 proti své vůli povolí nekatolická vyznání. „Poroučeti ráčíme, aby každá strana