Rodina je shromážděná okolo telefonu pevné linky. S napětím ho sleduje a doufá, že každou chvíli zazvoní. Jenže únosci se neozývají. Už celé měsíce nejsou o Anabel žádné zprávy. Nikdo ani neví, jestli je živá, nebo mrtvá…
Je 12.dubna 1993. Tehdy se španělská studentka Anabel Seguraová (22) vrátí z rodinné dovolené ve španělském městě Granada do rodného Madridu. Zbytek příbuzných je stále pryč, jen ona přijela dřív. Je proto doma sama, společnost v rezidenci Seguraů jí dělá jen služebnictvo. Poklidné ráno si zpestří tím, že si zajde zaběhat. „Brzy se vrátím,“ řekne služebné a vyrazí ven. Nasadí si sluchátka a zapne svého walkmana. Běží luxusní čtvrtí, kde žijí jen bohatí a vlivní, a užívá si klid. Jenže netuší, že ji někdo sleduje. Toho dne se domů už nevrátí.
Teroristé za to nemohou
Krátce poté madridskou policii kontaktuje údržbář soukromé základní školy. Prý z ulice slyšel ženský křik…