„Připadám si tu jako vyhnanec. Kéž by Bůh dal a moje utrpení brzy skončilo,“ povzdechne si roku 1302 Kunhuta, manželka mazovského knížete Boleslava II. Bůh její prosby vyslyší. Jejich nešťastné manželství spěje k rozluce…
Český král Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278) propadá čím dál větší beznaději. Od své manželky Markéty Babenberské (1204/1205–1266) se dětí nejspíš nedočká. Dělí je obrovský věkový rozdíl, v době jejich sňatku 11. února 1252 už jí bylo 47–48 let. Na tu dobu stařena. „Já že jsem impotentní?“ pohoršuje se panovník nad zvěstmi, které se donesly k jeho uším. Zdatně udržuje nemanželský poměr s Anežkou z Kuenringu, jednou z Markétiných dvorních dam. Mladá a půvabná dívka s krátkým účesem mu sice povije tři, nebo snad dokonce čtyři potomky, tyto děti ale samozřejmě nemají žádný nárok na korunu, ačkoli se Přemysl snaží o jejich uznání. Jediným řešením je proto zrušení…