Stačí se položit do vysoké trávy a záhy je na bavlněném tričku vidět, jak kvalitní barviva rostliny nabízejí. Skvrny houževnatě odolávají pokusům o vyčistění a nemusí být jen zelené.
Ještě počátkem19. století u nás bylo barvířství textilu regulérním řemeslem. Mělo dokonce dva obory, protože se příslušníci cechu dělili na černobarvíře čili specialisty na černou, na modrou a hnědou barvu a krasobarvíře, kteří nabízeli žlutou, červenou a zelenou. Na polích se nepěstovalo jen obilí a brambory, ale také barvířské rostliny. Jejich porosty se začaly likvidovat až v polovině 19. století, když rozvíjející se chemická výroba nabídla méně pracnou syntetickou náhradu. Barvířské rostliny ale z přírody nezmizely, a tak si je můžete nasbírat a použít pro pokusy s domácím barvením.
Co je třeba vědět předem
* Barvu dobře přijímají jen přírodní vlákna, ale i mezi nimi je rozdíl. Nejlepšího výsledku…