Starý vezír se třese strachy. Sultán si totiž k sobě v noci nepovolává nikoho jen tak. Pro jistotu s sebou vezme mísu plnou zlatých mincí. Panovník však k jeho překvapení tento dar vztekle odstrčí. „Chci jenom jedno,“ vykřikne. „Dej mi Konstantinopol! Rozumíš?!“
Chystalo se to už dávno. Osmanští Turkové se nemohli spokojit s tím, že uprostřed jejich panství, rozkládajícího se na části Malé Asie a Balkánského poloostrova, leží Konstantinopol (dnešní Istanbul), centrum východního křesťanstva. Teprve až toto strategicky významné místo získají, bude jejich říše kompletní. Čas k zásadnímu úderu v 15. století pomalu nazrával. Od slábnoucí Byzance se západoevropští spojenci postupně odtahovali. Pomocnou ruku zatím sliboval jen papež, ale pod jednou podmínkou: řecká církev se podrobí latinské. „Raději sultánský turban než kardinálský klobouk,“ nechal se slyšet byzantský první ministr Lukáš…