Adolf Hitler islám obdivoval. Považoval ho za praktičtější formu náboženství než křesťanství, Araby však pokládal za podřadnou rasu. Co ho tedy přinutilo s nimi spolupracovat během 2. světové války a jaké výhody mu to přineslo?
„Kdyby v roce 723 Arabové neprohráli v bitvě u Tours, byla by dnes celá Evropa muslimská,“ zapsal si v roce 1937 Adolf Hitler do svého deníčku po setkání se zástupci arabských organizací, kteří u něj hledali podporu proti britské politice stěhování Židů do Palestiny. Francký vojevůdce Karel Martel (690–741), který měl největší zásluhu na poražení početně silnějšího arabského vojska, byl totiž dědečkem pozdějšího císaře Svaté říše římské Karla Velikého (747–814), na nějž se Hitler se svojí třetí říší odkazoval.
Islám – ideální náboženství nacismu
Führer si však možnost pomuslimštění germánských kmenů vyložil tak, že by světu vládli Germáni vyznávající namísto…