Dnes jsou symbolem extravagance nebo maskování pleše. V minulosti ovšem byly otázkou života a smrti, sociálního statusu i hygienickou nutností. Egyptští faraoni si jimi chránili lebky před žhnoucím sluncem a evropští šlechtici pod vrstvami pudru a koňských žíní skrývají následky syfilis a invazi vší. Historie „falešných vlasů“ je mnohem bizarnější, než by se dalo čekat.
V roce 1665 prochází britský úředník Samuel Pepys (1633–1703) hlubokou osobní krizí. V truhle má uloženou nesmírně drahou paruku z pravých lidských vlasů. A – jak si sám píše do deníku – bojí se ji nasadit na hlavu. Proč? Londýnem otřásá morová epidemie a šíří se tu děsivá fáma – vlásenkáři prý stříhají vlasy mrtvým obětem přímo v masových hrobech! Dnes jsou paruky vnímány jako bláznivý kostým nebo maskování pleše. Jenže – jak ukazuje i zoufalství úředníka Pepyse – po většinu lidských dějin představují otázku…