Vnímání nebeských těles dokazují již 40 000 let staré jeskynní malby. Různé výjevy nebeských těles byly nalezeny na paleolitických a neolitických kresbách v Turecku, Španělsku, Francii i v Německu. Z pozdější doby pocházejí první kalendáře, sluneční hodiny, měřidla pro pozorování polohy hvězd či třeba hvězdné mapy.
Slunce a Měsíc chápali lidé jako relevantní součást svého života již v dávné historii. Zprvu je považovali za něco nadpřirozeného, čemu mají projevovat úctu. O vztahu pravěkých lidí právě ke Slunci svědčí například orientace staveb či hrobů, a to již od doby kamenné – neolitické hroby ze 6. tisíciletí př. n. l., rondely a tzv. rondeloidy, kruhovité stavby či hrazení, z 5. tisíciletí př. n. l., či pozdější keltské stavby, rotundy, chrámy apod.
Nejnovější výzkumy ukazují, že původní předpoklady o tom, že neolitičtí lidé byli „astronomicky nevzdělaní“, je třeba přehodnotit…