Vybavuje si ji jen matně. Leopold II. v hlavě marně loví tvář své mladší sestry Marie Antonie. Naposledy ji viděl, když jí bylo deset let. Od té doby se z ní stala Marie Antoinetta, francouzská královna. A on ji teď má zachraňovat! „Revoluce,“ při vyslovení tohoto slova se císař otřese odporem.
Zná bídu prostých lidí. Neváhá navštívit jejich skromné příbytky, chudobince, polní lazarety, nechat se zavřít do vězení, ochutnat polévku pro hladovějící, ušpinit se prací. Josef II. (1741–1790) si o stavu společnosti nedělá iluze. „Revoluce bude krutá, jestli se na ni nepřipravíme!“ dospěje k závěru. O tom, že aktuální běh událostí vyústí v revoluci, nepochybuje. Osvícenec jeho formátu na ni nehodlá čekat se založenýma rukama. „Pokusí se ve své říši přeběhnout vývoj – provede revoluci sám, shora,“ líčí Josefovy pohnutky autor Petr Hora-Hořejš (1938–2023). Následuje smršť Josefových dekretů…