Akvadukty, kanalizační systémy, veřejné toalety, sprchy, termální lázně a vysoká sanitární kultura. Tyto civilizační výdobytky si běžně spojujeme s římskou říší. Kolem lázeňství oné doby se točí i veřejný život – jsou místem rokování určeným k setkávání široké veřejnosti.
Nad ulicemi Říma, Věčného města, se smráká. Noc se snáší na sedm vršků jako černá křídla, ovocnáři na ulicích zvolna zavírají své krámky, v oknech domů a vináren se rozsvěcují svíce. Čtveřice núbijských otroků nese utichajícím městem zdobenou lektiku (nosítka) se zataženými závěsy. Marcus Saecillius je po třech hodinách na řečništi unavený jak na těle, tak na duchu a přeje si jen jedinou věc. Komplex Trajánových lázní se tyčí nad pochmurnou Suburou jako pohádkový palác uprostřed zeleně, jeho pestrobarevné mozaiky se lesknou ve světle pochodní. Marcus vystoupí a projde rovnou dovnitř, kde se ho okamžitě ujme dvojice…