V pražských ulicích zuří vytrvalé boje. Zástupci povstalců předávají na barikádách dopis do rukou sovětského vojáka. Stojí v něm: „Češi děkují za pomoc, ale nemohou zůstat lhostejní k nepřátelskému vztahu vlasovců k nejlepšímu příteli Československa Stalinovi a prosí generála, aby své jednotky stáhl.“ Velitel mrští papírem o zem a zlostně odvětí: „V tomhle městě už nezůstanu ani hodinu! Nestojíte nám ani za jedinou kapku krve.“
Zrádce, kolaborant a nepřítel státu. Takovými nelichotivými přízvisky je ve své mateřské zemi často označován sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov (1901–1946), bezesporu jedna z nejkontroverznějších postav druhé světové války. Avšak hodnocení muže, jenž v průběhu ničivého konfliktu dvakrát vymění strany, aby byl nakonec sám podle zrazen, není tak prosté, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak o něm píše český historik Karel Richter (*1930): „Vlasov byl…