Ještě před chvílí poklidné pobřeží je nyní zaplaveno spalujícím žárem. Hořící vojáci bezradně vyskakují z lodí. Marně doufají v záchranu. Nemilosrdná řeka jim pomoc odepře. Ve tváři velitele, jenž si byl svým vítězstvím jistý, lze spatřit hrůzu, zklamání, zoufalství, překvapení i zuřivost. Musí uznat, že jej protivníci doběhli. Rozum zvítězil nad sílou… 

Vypadá to, že zlatý věk Číny, který přinesla vláda dynastie Chan, panující více než 400 let (206 př. n. l.–220 n. l.), se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Říše je ovládána dětskými panovníky. Císařovny, císařští eunuchové i poradci mezi sebou svádějí dramatické zákulisní boje. Povodně, hladomory, chudoba a častá povstání situaci ještě ztěžují. Ani armáda není k slabým panovníkům loajální. Živitele si vojáci hledají ve vůdcích z lokálních bohatých rodin, kterým narůstá hřebínek. Jednotlivá území vyhlašují samostatnost a říše se drolí.