„Kulturně jsou Češi s Němci na stejné úrovni,“ tvrdí čeští obrozenci v první polovině 19. století. Stejně tak jsou přesvědčeni, že existují česky psané středověké literární památky, jen se je stále nepodařilo nalézt. V době národního obrození je právě těchto děl nedostatek, a tak zpráva o objevu dvou rukopisů vyvolá všeobecné nadšení.
Obrozencům je jasné, že zoufale potřebují důkaz, dokumentující dlouhou tradici české kultury. Každá vyspělá evropská literatura totiž takové dílo má. Ať už je to anglická Legenda o králi Artušovi, německá Píseň o Nibelunzích, ruské Slovo o pluku Igorově, nebo francouzská Píseň o Rolandovi. V tomto ohledu jsou Češi v době národního obrození a bojů o svou národní identitu pozadu.