Všechny je upřímně milujeme. Ale čím to, že se někdy dusíme a musíme přemáhat vztek, když na nás promluví? Proč nám děti i partner někdy tak lezou na nervy?
Správně by otázka neměla znít PROČ, ale KDY. Kdy nám lezou na nervy a kdy přemáháme sklon vybuchnout, že už zase po nás něco chtějí? Když jsme přetažené. A to se ženám, v i domácnosti, stává často. Jen si to nechceme přiznat. Přitom právě to bychom měly udělat. Jinak se stavem vnitřního vyhoření, protože o ten vlastně jde, těžko něco uděláme.
Cesta do pekla
Na počátku vyhoření jsou ty nejlepší úmysly, chceme být dokonalými manželkami a matkami, chceme všechno dělat mnohem lépe než naše vlastní matka. Nejsilnější bývají tyto představy před narozením prvního potomka. Malujeme si v duchu, že budeme mateřství zvládat bez stresu, výchovu bez křiku, domácnost bez sebezapření a hlavně si nezapomeneme udělat volný čas pro sebe, najdeme si…