Když papež Urban II. v roce 1095 vyhlásí první křížovou výpravu, je v tom nejenom snaha zastavit muslimskou expanzi, ale také osobní důvody. Odstartuje velkolepé historické drama, plné krve, odvahy i zbabělosti, násilí a mocenských šarád. Takové, na jaké není možné zapomenout ani za skoro 1000 let poté, co dozní válečný ryk.
V polovině 11. století nezažívá Blízký východ právě klidné časy. Pronikají sem kočovné turecké kmeny a začínají povážlivě ohrožovat byzantskou moc v Anatolii. Vládce Byzantské říše, císař Romanos IV. Diogenes (?1030–?1072) se rozhodne vytáhnout do boje, vše však končí jeho porážkou v roce 1071 u Mantzikertu. Turci v následujících letech obsadí Sýrii, Palestinu a téměř celou Malou Asii. Podaří se jim také dobýt Jeruzalém. Křesťanská církev je v tu dobu rozštěpena schizmatem – rozkolem, který vyústí v rozdělení na dvě větve, západní a východní. Byzantský panovník…