Byla to malá chaloupka. Místo, kde jsem byla naposledy opravdu šťastná. Pak jsem vyrostla a můj život se změnil v bolest.
Domeček na severu Čech. Schovaný mezi stromy. S vrzající dřevěnou brankou, kamenným zápražím a zahradou, ve které rostl ten nejlepší rybíz. Jinde mi nechutnal. Jako malá jsem tam jezdila každé léto. Chaloupka patřila starším manželům, kteří pro mě tehdy byli jednoduše „babička a děda“, i když se mnou neměli nic společného. Pamatuji si, že jsem tam vždycky přijela s rodiči a během pár hodin jsem měla pocit, že jsem doma.