Ještě jednou si pečlivě prohlédne korunovační klenoty Luisy Ulriky. „To není možné, samé sklo místo drahokamů,“ vydechne překvapeně hlavní dvorní dáma švédské královny. Něco takového si nemůže nechat pro sebe…
Už dlouho má pocit, že se děje něco nekalého. Její paní, švédská královna Luisa Ulrika (1720–1782), se zavírá v salonu s jistými šlechtici a udržuje tajnou korespondenci se svým bratrem, pruským panovníkem Fridrichem II. Velikým (1712–1786). Čím se královna naopak netají, jsou její stále větší antipatie k riksdagu, tedy švédskému sněmu, jenž se rozhodl omezit pravomoci jejího chotě Adolfa I. Fridricha (1710–1771). Dvorní dáma Ulrika Strömfeltová (1724–1780) však obnovení absolutní monarchie, jak by si přála její paní, nefandí, a tak zatepla informuje patřičná místa, že část korunovačních klenotů zmizela a byla patrně zastavena v Německu. „Už dlouho nám ta Pruska dávala najevo své…