K městu se rychle blíží německé tanky. Kurátor Anatolij Kučumov ve spěchu organizuje odvoz všech uměleckých pokladů, které by mohli vetřelci ukradnout. Bohužel, Jantarovou komnatu k transportu nachystat nedokáže, na to je příliš málo času. Proto ji alespoň zamaskuje „tapetami“. Třeba ji Němci nenajdou…
Potrpí si na luxus a štědře podporuje umělce. Také by rád zvýšil prestiž Berlína, a proto pruský král Fridrich I. (1657–1713) osloví architekta a sochaře Andrease Schlütera (asi 1659–1714), aby mu navrhl něco vskutku ojedinělého. Po mnoha debatách se nakonec shodnou na nástěnné výzdobě vytvořené z baltského jantaru, zkamenělé pryskyřice ze stromů. V letech 1701–1707 pracuje Schlüter spolu s dánskými a gdaňskými řemeslníky na tzv. Jantarové komnatě, kterou Fridrich I. po jejím dokončení „věnoval své ženě a umístil ji v paláci Charlottenburg (nachází se v Berlíně – pozn. red.)“, líčí…