Ještě na přelomu 19. a 20. století je Tomáš Garrigue Masaryk považován za vyvrhele. Postaví se totiž proti pravosti slavných Rukopisů a zastane se Žida Hilsnera před obviněním z rituální vraždy. Kampaň, jakou proti němu zahájí jeho studenti na univerzitě s podporou tisku, do té doby v českých zemích nikdo nezažil.
Budoucí milovaný prezident-osvoboditel tehdy dokonce zvažuje odchod z Čech. Pomůže mu ale jeho nezlomná žena Charlotta (1850–1923), která mu dodává sílu překonat všechny problémy. Za hranice tak Masaryk (1850–1937) odcestuje až během první světové války. Ví, že odchází do exilu, a je pevně rozhodnutý v něm bojovat za samostatný stát. S kritikou rakousko-uherské monarchie vystoupí poprvé v červenci 1915 při oslavě 500. výročí smrti mistra Jana Husa (asi 1370–1415) ve švýcarském Curychu. Odveta na sebe nenechá dlouho čekat. Masaryk je prohlášen za velezrádce.