V železničním kupé pařížského rychlíku panuje dusno k padnutí. Mladý švihák se zvedne a otevře okno. „To jsou mi způsoby. Cožpak nevíte, že se máte ostatních cestujících nejdřív zeptat?!“ ozve se jedna z dam. „Tak to stojí v příručce.“ Chování na cestách má svá pravidla.
Může za to železnice, ale také obyčejná lidská touha objevovat cizí krajiny. Koncem 19. století se osmělí i obyčejní lidé z Čech a Moravy a vyrážejí do zahraničí. Ať už individuálně, anebo pro jistotu s nějakým spolkem, opatrně brouzdají Evropou. Ovšem takové dobrodružství si vyžaduje náležitou přípravu. Proto vycházejí různé příručky s radami, jak se chovat na cestách. Na své si přijdou i švadleny, které vytvářejí náležité cestovní kostýmy. Zážitkem je už sama cesta železnicí, ovšem i v cizině se setká cestovatel s nejedním překvapením.
Vzhůru do Paříže
„Tak, Růženko, zajedeme si do Paříže,“ zaskočí jednou večer, po…