Na athénské poměry nebývale dlouhá a náročná soudní bitva je u konce. Třebaže v ní Sokrates prohrál, nemusí ještě věšet hlavu. O jeho osudu totiž není zdaleka rozhodnuto. Tribunál ho sice uznává vinným, ale o trestu se teprve bude jednat. Je pravda, že právě v tento okamžik se Sokrates dopustí největší chyby svého života?
Do vězeňské cely, v níž přebývá Sokrates (469–399 př. n. l.), se vkrádá šero. Slunce se totiž sklonilo k obzoru a chystá se za něj schovat. Na Athény se snáší teplá vlahá noc. Těžko říci, o čem slavný učenec, považovaný za jednoho z největších filozofů všech dob, uvažuje. „Byl první, kdo filosofii snesl z nebe, zabydlel ji ve městech a přivedl do lidských domovů,“ vyzdvihne jeho přínos neméně známý římský řečník Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.). Svědomí zřejmě Sokrates nezpytuje ani za mřížemi. Takový on prostě není. Také ve vězeňské cele působí nesmírně…