Řidičák mám od třiadvaceti let. Ještě před třemi lety jsem řídila každý den. Za volantem jsem byla jako doma a řízení mě strašně bavilo. Ale pak se to stalo…
Běžně jsem jezdila autem na nákupy, pro vnoučata nebo za sestrou a řekla bych, že mě řízení vlastně bavilo. Pak do mě jednou na křižovatce narazil řidič, který přehlédl stopku, a všechno se změnilo. Dodnes slyším tu strašnou ránu a skřípot plechů. Náraz mě odmrštil na druhou stranu křižovatky a já vůbec nevěděla, co se děje. Auto bylo na odpis, já naštěstí vyvázla jen s naraženým ramenem a bolavými zády. Všichni mi opakovali, jaké jsem měla štěstí.