„Nemáte ani tušení, kam jste právě přijeli. Tady přežijete maximálně tři měsíce, kněží jeden měsíc a Židé dva týdny. Východ je odtud jedině komínem krematoria,“ oznamuje výhrůžně německý důstojník a hlavou kývne směrem k rozestavěné spalovně na konci tábora. Pro většinu členů prvního transportu do Osvětimi se slíbený osud stane skutečností. A nejen pro ně…
Vlaku zahvízdají brzdy a ve vězních, namačkaných v nákladních vagonech, hrkne. Když se konečně otevřou dveře, jejich utrpení rozhodně nekončí. „Mysleli jsme si, že nás asi vezou na nějaké nucené práce do Německa. Náš vlak se ovšem zastavil na nádraží, kde bylo napsáno Auschwitz,“ vzpomíná na příjezd do koncentračního tábora Osvětimi u polského Krakova Józef Paczyński (1920–2015). Je jedním z vězňů, kteří do tábora 14. června 1940 přijíždějí s prvním transportem.