Bez sopečné činnosti by Země byla doteď pouhou pustinou, ovšem vulkanismus provází i řada negativních jevů, které by se lidstvu mohly brzy stát osudnými. Když v roce 1815 explodovala indonéská sopka Tambora, způsobila „rok bez léta“, v jehož důsledku zemřely miliony lidí. Podle Markuse Stoffela, profesora klimatu na univerzitě v Ženevě, je pravděpodobnost další takové masivní erupci do konce století 1:6.
Hnacím motorem pro existenci sopek je vnitřní teplo naší planety. Žhavý vnitřek Země není v tepelné rovnováze vůči okolnímu vesmíru. Z toho důvodu ztrácí Země neustále své vnitřní teplo, které putuje z jádra směrem na povrch a do kosmického prostoru. Zdrojem vulkanismu je zemský plášť, který se nachází mezi zemskou kůrou a vnějším jádrem. Plášť je spíše pevný, ačkoliv z dlouhodobého (geologického) hlediska se chová jako viskózní tekutina.