Snaží se zachránit, co se dá. Ještě v polovině října 1918 vydává Karel I. provolání ke „svým“ národům, které jim napříště zaručí federativní uspořádání monarchie. V českých zemích by s tím možná slavil úspěch tak před dvěma lety a Tomáš Garrigue Masaryk by možná zůstal v exilu. Teď už ale císaře nikdo neposlouchá.
Zbytečně si císař nalhává, že udělal vše, co po něm americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924) chtěl. Jeho odpověď z 19. října na rakousko-uherskou žádost o příměří je pro monarchu těžkou ranou. „Jiná varianta než samostatnost už pro národy v monarchii neexistuje,“ stojí v dopise černé na bílém. Dřívější požadavek autonomie je prý překonán. Karel I. (1887–1922) jen ztěžka polkne. Tohle rozhodně nečekal. 22. října se setká naposledy s vůdcem českých národních socialistů Václavem Klofáčem (1868–1942). „Císař, v obyčejné vojenské blůze, bez řádů a bez šavle, šel mi vstříc……