Povozy se 20. dubna 1814 řadí na nádvoří Cheval Blanc ve Fontainebleau. Mříže kolem obklopil mlčící dav. Napoleon vychází z paláce s hloučkem věrných. „Důstojníci, poddůstojníci, vojáci staré gardy, loučím se s vámi,“ pronáší svržený císař do napjatého ticha. Má před sebou odjezd na ostrov Elbu.
„Obětoval jsem své zájmy zájmům vlasti. Odjíždím, vy, přátelé, však dál služte Francii! Já myslím jen na její blaho. Nelitujte mého osudu,“ zaznamenává slova Napoleona (1769–1821) jeho sekretář Aghaton Jean Francois Fain (1778–1837). Na císařově tváři je patrný stres uplynulých dní. 4. dubna 1814 podepsal abdikační listinu ve prospěch svého syna s tím, že po dobu chlapcovy nezletilosti bude jako regentka vládnout jeho matka Marie Louisa (1791–1847). „To nepřipadá v úvahu,“ tlačí na ostatní spojence z šesté koalice ruský car Alexandr I. (1777–1825). O dva dny později tak Napoleon musel podepsat…