Malý klouček se převaluje v kolébce sem a tam. „Ššš,“ uklidňuje ho maminka, zatímco stojí u plotny. Náhle se místností rozlehne srdceryvný křik. „Propána!“ vykřikne matka, když se ohlédne. Na zemi spatří plačícího synka s krvavým šrámem na tváři.…
Ponocný, oblečený do dlouhého huňatého kožichu, si k ústům přikládá roh a druhou rukou se opírá o sukovici, zatímco u nohou mu sedí typický vesnický voříšek. Děvčátko uvelebené pod starou vrbou vije z kvítí věneček. Hastrman u rybníka bafá svou dýmku… Obrazy Josefa Lady (1887–1957) pozná na první pohled snad každý. Ožívají v nich vzpomínky na malířovo dětství a rodnou vesnici, ve které čas plyne od jara do zimy mezi prací a drobnými radostmi. Sám Pablo Picasso (1881–1973), proslulý španělský malíř a sochař, si jednoho dne prohlédne Ladovo dílo a hlasitě zvolá: „Ten muž zachází s formou stejně svobodně jako já! To je nejlepší český malíř!“