Vyhlazovacím táborem Treblinka v dnešním východním Polsku se ozývá střelba. Na zemi leží několik mrtvol a okolní budovy pohlcují plameny. Ve zdejším nechvalně proslulém lágru totiž zrovna vrcholí protinacistická vzpoura vězňů. Tu však nakonec přežije jen hrstka z nich. Proč, když je celá akce tak skvěle naplánovaná?
Na dřevěné budovy ve vyhlazovacím táboře Treblinka se z postřikové nádržky snášejí kapičky benzinu. Je brzy ráno 2. srpna 1943. I když se může zdát, že zde začíná normální den jako každý jiný, pozornější člověk by si všiml jistého neklidu ve tvářích místních vězňů. V lágru se totiž schyluje k velkému povstání. Už od rána proto jeden z vězňů kropí zdejší dílny a skladiště benzinem místo dezinfekčním prostředkem. „Štěstěna tomu chtěla, že odpoledne odjel z tábora zástupce velitele Treblinky Kurt Franz spolu s dalšími třemi SS-many vykoupat se do řeky Bug,“ uvádí současný…