Četby a učených rozmluv už bylo dost. Abélard se opatrně rozhlédne a pak se až příliš důvěrně nakloní ke své žačce. Heloisa neucukne. Přece nečiní nic špatného, tady nejde o nějaké smilstvo, ale čistou opravdovou lásku.
Alespoň tak si to namlouvá. Heloisa (asi 1092-1164) není žádná naivka, ale dívka učená, jíž by její vzdělání a inteligenci mohl závidět kdejaký muž. Navíc nepodléhá jen tak někomu, ale slovutnému filozofovi, teologovi, ale i básníkovi a hudebníkovi. A co víc, Pierre Abélard (1079-1142) je vskutku krásný a žádoucí muž, a tak jejich lekce ducha přerostou záhy i v lekce těla. Takovou svobodomyslnost však jejich okolí nesdílí. Schyluje se k pořádnému maléru. Oba jeho aktéři se už odmala z běžné společnosti poněkud vymykali…