Studijní pobyt na ostrově Wight u anglických břehů jí neudělal nejlépe. Aby se zotavila, vydává se v létě 1909 společně se svou sestřenicí do Františkových Lázní. Ve stejnou dobu, kdy tam bourbonsko-parmská princezna Zita přijíždí, tu je i rakouský arcivévoda Karel. Aniž by to oba tušili, jejich zdejší setkání není náhodné, ale dobře zrežírované Zitinou tetou Marií Terezou Portugalskou.
Padnou si do oka. Zita (1892–1989) je půvabná mladá dáma, kterou zdobí hluboké hnědé oči a ctí ji její skromnost. Karel (1887–1922) ve vojenské uniformě vypadá mužně, ale ne jako nějaký lamač ženských srdcí. Naopak. Na výstřelky si nepotrpí – na rozdíl od svého otce, který zemřel na syfilis. Oba mladí lidé milují přírodu a jízdu na koni. Ve Františkových Lázních se budou setkávat opakovaně. „Velmi jsme se spřátelili,“ uvede Zita později ke šťastným chvílím.