Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát.
Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu rostlinu poškozujete.“ Začal vykřikovat, že břečťan je zákeřná liána z třetihor a vraždí vše, co mu přijde do cesty.