Václav IV. brunátní vztekem. Právě uprostřed léta roku 1400 dostal zprávu, že kurfiřti rozhodli o jeho sesazení z trůnu římského krále. Prý pro jeho lenost a nečinnost. Taková drzost! Kdo by však čekal, že utrpěná potupa semkne příslušníky rodu Lucemburků k odplatě, šeredně se plete…
„Nechci mít na své bradě jediný vous, pokud se nepomstím,“ bije se v prsa sice před Václavem IV. (1361–1419) jeho bratranec, moravský markrabě Jošt Lucemburský (1351–1411), ale zůstane jen u silných slov. Ani Václav sám se nerozhoupá k nějaké akci. Lucemburkům se nedostává spojenců. Navíc není ani zcela zřejmé, jak se k celé situaci postaví všichni členové slavného rodu. Nebylo by to poprvé, co by Václavovu slabost zneužili k vlastním ambiciózním plánům… Český král je zvědavý hlavně na postoj nevlastního bratra Zikmunda (1368–1437), vládce Uher.