V jeho továrnách pracují i děti, které dřou až 12 hodin denně. Na bezpečnost práce se nehledí, a tak není nouze o vážné úrazy. A přesto dělníci nedají na svého zaměstnavatele Richarda Arkwrighta dopustit. Váží si i toho, že zajistil jejich potomkům školní výuku, byť jen na pár hodin týdně…
Manželé Arkwrightovi z Prestonu v západní Anglii vychovávají sedm dětí. Peněz nemají nazbyt, a nejspíš proto nemohou svého nejmladšího potomka, syna Richarda (1732–1792), poslat do školy. Úplným nevzdělancem přesto chlapec nezůstane. Alespoň číst a psát ho naučí sestřenice. Víc toho nepotřebuje. Nastoupí do učení k holiči v nedalekém Kirkhamu. Je šikovný a brzy se rozhodne osamostatnit. Ve svém „salonu“ se zaměří na výrobu tehdy tak žádaných paruk, symbolu lepší společnosti.