U oblíbené zpěvačky Jitky Zelenkové máte hned dvě jistoty. Máte-li aspoň zbytky hudebního sluchu, pak ji poznáte podle jejího nezaměnitelného hlasu. A pak ta hlava plná typických bujných kudrlin. Takovou tady žádná jiná interpretka nemá.
Dětství měla vlastně úplně stejné jako řada jejích vrstevníků z uměleckých rodin. Maminka operetní zpěvačka a tatínek dirigent lázeňského symfonického orchestru to v době narození své dcery neměli vůbec jednoduché.
Museli se hodně ohánět, aby jejich tříčlenná rodina nestrádala. A na výchovu malé Jitky jaksi nezbyl čas. A tak ji jednoho krásného dne odvezli na vychování k babičce a dědovi. V nevelkém domku v Rakovníku pak prožila polovinu svého dětství. Rodiče vídala, pokud zrovna neměli práci, jenom o víkendech.
Měla svého pohádkového dědečka
„Měla jsem pěkný, až knižní dětství,“ říkala vždy, když na to přišla řeč. S láskou vzpomínala na to, jak se…