Toužila jsem po životě v přírodě, ale zjistila jsem, že civilizace má přece jen něco do sebe. Už jsem ze snů vyléčená.
Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila.
Rozdílné světy
Tyto mé touhy neustaly ani poté, co jsem dospěla a našla si partnera. Měli jsem se rádi, on však byl z jiného těsta. Za každých okolností se držel nohama pevně na zemi a moje sny komentoval ironickými úšklebky.
Nerad jezdil na venkov a před jedním víkendem mi řekl: „Zítra hraje Slavie, rád bych s kamarády zajel na fotbal. Jeď s kamarádkou.“ A tím začal konec našeho vztahu…