Ozve se varovné zaskřípání. To se bok Bílé lodi otřel o skálu. „Obraťte kormidlo! Hned!“ nařídí kapitán, ale je už pozdě. Plavidlo sebou trhne, sklouzne do hlubší vody a nakloní se na stranu. Rozervaným bokem se do jeho útrob začne valit ledová voda.
Už od rozbřesku 25. listopadu 1120 kypí přístav Barfleur na normandském pobřeží dnešní Francie shonem. Stovky lidí si přišly prohlédnout obrovskou loď, tyčící se u břehu do výše jako palác. Na její palubu proudí desítky nosičů obtěžkaných látkami a truhlicemi s poklady. Konečně se ozvou trubky a do přístavu vjede nejvýznamnější cestující Bílé lodi – teprve 17letý normandský vévoda Vilém Aetheling (1103–1120), jediný legitimní syn a dědic anglického krále Jindřicha I. (asi 1068–1135). „Otevřete víno!“ rozkáže vévoda hned poté, co se nalodí na palubu. „A nalijte i námořníkům! Ať se trochu zahřejí,“ dodá ještě. Cestu do Londýna za otcem pojme…