Obezřetně se rozhlédne a pak se nasouká pod vznosné lože. Za chvilku se na něm budou věnovat milostným hrám Ludvík XIV. se svou milenkou. O pikanterie však ukrytému dvořanovi nejde, ale o důvěrnosti, které si pár v posteli sděluje.
Na intriky u francouzského dvora je zvyklý a sám si rád přisadí, ovšem co teď uslyší, to ho šokuje. „Ta proradná děvka,“ uleví si v duchu Antonin Nompar de Caumont (1632–1723). Právě zaslechl, jak králova favoritka madame de Montespan (1640–1707), která ho dříve ujišťovala, že se za něj u Ludvíka XIV. (1638–1715) přimluví, aby z něj učinil vrchního velitele dělostřelectva, naléhá na panovníka: „Právě jemu byste ten úřad neměl dávat.“ Takovou podlost si pan de Caumont, jenž proslul pod svým pozdějším titulem vévoda de Lauzun, líbit nenechá. Kypí v něm jeho gaskoňská krev, klidně si to vyřídí i se samotným králem. Zapomíná, jak je přízeň mocných vrtkavá…