Vdávala se mladá, už v 18letech. Měla dvě děti. Bydlela s manželem v domě, kde měl jednu půlku on a druhou jeho sestra. Manžela si moc neužila. V lese, kde prasoval ho nešťastnou náhodou zavalil padající strom. Zůstala tak s dětmi úplně sama. Bětuška dostala první ledovou sprchu v podobě vystěhování se z domu. Po manželovi dostala jeho podíl z baráku, ale sestra jí rozhodně nechtěla nechat, co jí patří.
Po pár měsících se jí ale naskytla příležitost, že ji k sobě vzal o 12 let starší muž. Dělal traktoristu v JZD. Po nějakém čase měla další děti. Ani tohle manželství ale netrvalo dlouho. Manžel jí totiž za dalších sedm let zemřel. Bětuška tak prožila další zlomový bod ve svém životě. Měla se zase vystěhovat, protože to byl byt pro zaměstnance. Co teď? Nabídli jí jednu velkou místnost. Voda i záchod na chodbě. Nenaříkala a nestěžovala si, nežebrala. Do té místnosti neměla co dát, protože nic neměla.
Přišli za ní ze sociálky, že jí vezmou děti a dají je do dětského domova. Ale se zlou odešli. Ženám namlátila smetákem. Bylo jí řečeno, že jí děti stejně seberou. V té době jedné zaměstnankyni, kde Bětuška pracovala, zemřela babička. Něco málo si po babičce vzala a ostatní nechala Bětušce. Plakala radosti, že děti mají kde spát, že mají peřiny, postele, kredenc, skříně, nádobí a tak dále. Bla šťastná, že měla prádlo, malou pračku i žehličku a dokonoce i remosku.
Děti jí moc pomáhaly. Chodili s ní o sobotách a nedělích sbírat jahody, zelí, kapustu, květák. Za utržené peníze vždy koupila dětem vše, co potřebovaly. Chodili všichni do lesa na šišky, aby měli topení na zimu. V remosce dělala všechno jídlo nebo na kamínkách. Neměla žádné tučné alimenty, jen svůj plat. Dětské příplatky 699 Kč a sirotčí důchod 4 tisíce korun. Opět přišly ze sociálky, že jí seberou děti. Ale ona je zase zmlátila jako tygřice a nedala je. Všichni chodili čistí, řádně navštěvovali školu, kde se velice dobře učili. Mnohokrát přišli mladší ze školy a plakali, že se jim spolužáci posmívají. Starší děti ty už byly rozumnější a nedaly se.
Když Bětuška byla nemocná, děti jí slibovaly, že budou lékaři a že ji až vyrostou nebudou vůbec obtěžovat. To se také splnilo. Tři děti se opravdu stali doktory. Jenže čtvrté se potatilo a a je z něj inženýr přes automobily a letadla. Také Bětuška plakávala, že lidé dokážou být zlí a ublíží i slovem. Všichni odešli z domova studovat.
Od maminky nemuseli dostávat žádné podpory. Při studiích si totiž našli práci a živili se sami. Tehdy myli po hospodách nádobí, uklízeli ve škole a v nemocnicích. Svou velkou místnost proto později Bětuška opustila a dostala garsonku. To co po ní zůstalo, nechala rodině, která toho také moc neměla. Jen spartakiádní lehátko si nechala, neboť na něm spala několiklet.
Hoši se oženili, děvčata se vdala. Dneše je pro ni radostný, protože má 8 vnoučat a 11 pravnoučat. Maminka putuje od jednodho ke druhému třeba i na dva měsíce. Miluje je nadevše. Co vštípila svým dětem, dnes předává i svým vnoučatům a pravnoučatům.
Vždycky žila, dýchala a bojovala jenom pro a za své děti. Nevyrostli v přepychu a proto nezpychli. Všichni žijí v lásce a skromnosti. Bětuška sobě odřekla hodně a vše dala raději dětem. Jak říkávala: „Dala bych si žíly řezat, jen abych pomohla dětem!“ Nikdy netoužila po drahém oblečení, líčidlech ani luxusním nábytku či věcech. Toužila být dobrou maminkou!
Dlouhé roky si schovávala všechna přáíčka, která od dětí dostala. Kytička lušních květů už je dávno suchá, ale pořád ji opatruje. Táhla všechno sama a dostala spoustu krutých ran, nikdy ale nenaříkala a vždy byla laskavá, usměvavá a dovedla pohladit, pomazlit a také všem kolem za všechno poděkovat.
To dnešní maminky často neumí! Většina kouří, nadávají sprostě a učí tak své děti špatným mravům jako vymetat hospody, brát drogy a tak dále. Že Bětuška zasela v dětech dobré semínko, tak sklízí vše dobré a opravdu hodně bohatou úrodu. V rodině kde není cit a láska, tam není zaseto dobré semínko, ze kterého nevzejde bohatá úroda. Jako je Bětuška, tak takových maminek by mělo být více.
M. N., Mladá Boleslav