Jedu na zahrádku. Musím se ještě stavit v bankomatu. Mám už v peněžence jen drobné mince. Jak pojedu zpátky, stavím se v Bille a něco si nakoupím. Vyberu si čtyři papírky Františka Palackého a jedu zvesela přes park B. Němcové, podél kostela, potoka, mezi vilkama a už jsem za hlavní. Tu slezu z kola, abych nevlétla pod auto. U zahrádky na obrubníku sedí kos, jako by na mne čekal a něco chtěl sdělit. Říkám mu: „Co ty tady tak sedíš?“ Ulétl, až když jsem byla krok od něho. Na zahradě už pečlivě pracovali moji sousedé Milena a Jan. Domlouvám se s Milenou o připravovaném rautu a srdečně je oba zvu. Na to, že máme s sebou vybrané peníze a kartu do bankomatu, jsem obzvlášť opatrná a zamykám chaloupku. Pobertové jsou totiž rychlí a tiší.
Pleju těsně u chatky, sem tam posedávám, je hezké počasí. Jsem z domu po obědě, Milena vedle ve své chaloupce vaří. Chystá vajíčka s klobásou, sýrem nahoru posypané cibulovou natí. Neobešlo se to bez toho, aby mě k obědu nezavolala. Ráda se totiž rozdělí. Přes výmluvy zasedám ke stolu s Milenou a Janem. Společně baštíme, na vzduchu obzvlášť chutná. Vím, že Milena po obědě někam jede, tak ji nabídnu, že umyji nádobí. Otvírám chatku a připravuji si věci: škopek, jar, hadr, vařím teplou vodu, ať se mi nádobí lépe myje. Konverzace běží, myji nádobí u vodovodu vzadu. Dveře do chatky jsou otevřené. Vracím se zpět už poněkolikáté. Sem tam, sem tam. Vejdu do dveří a náhle zpozorním. Něco tu nesedí. Ale sedí!!! Nezvaná návštěva se krčí mezi stolem a skříňkou se šuplíky. Než se vzpamatuji, myslím si, že je to vnuk, ale on přece v kšiltovce nechodí. Domluveni jsme nebyli, aby dnes za mnou na zahrádku přišel. Teď mi hlavou problesklo, kšiltovka. Zahrádkáři mě před časem upozornili na pobertu v hnědé kšiltovce.
A je to tu! Teď se už vzpamatuji a začínám ječet. Řvu: „Cos mi tu vzal?“ Kouká na mě vyjeveně a tasí v jedné ruce proti mně mobil a v druhé ruce cigarety a ještě něco. Stojím proti němu, protože se leknutím nemohu hnout. Po očku sleduji tašku s penězi, která visí pod stolem. Naštěstí je tam, kam jsem ji dala. Taška je tam, ale je tam i obsah? Krve by se ve mně nedořezal, v tašce mám celý majetek na kartě plus hotovost. Dělám rámus a nezvaný host se dostává ven z chatky. Sousedé napřed mysleli, že se mi něco stalo, že tak ječím. Záhy však pochopili, že ječím na někoho, kdo sem nepatří. Křičet jsem asi musela dost, protože přiběhli zahrádkáři ze vzdálených zahrádek. Byli to předseda Jirka a pan Bronek. Chlap ale skočil přes plot. Za plotem zrovna procházela paní, která se zastavila a vše sledovala. Byla také vyplašená. Jirka slovně útočil na vetřelce a ten mu stříkl do obličeje sprej. Naštěstí to byl už jen zbytek po spreji. Jak se „bojovalo“ přes plot, běžím zpět do chatky a kontroluji obsah tašky. Peněženka je i s obsahem. To je dobře!!! Kdybych těch vteřin bylo pro lumpa víc, taška by jistě zmizela i s obsahem. Jen natáhnout ruku. Opatrnosti není nikdy dost. Člověk by nevěřil, že tak lehce jde přijít o všechen majetek.
Hedvika Dedková, Karviná